15. Všechno nejlepší

19. července 2008 v 14:07 | Rouge
Bylo to zvláštní ráno. Všicni pobíhali po Locksley Manor a dodělávali přípravy na oslavu. Obzvlášť Gisborne byl ve svém živlu. Každého peskoval jak se mu to zrovna hodilo a nepřestával se motat kolem Raven. Jenže ta se tvářila, jakoby měla jít na popravu a ne na oslavu narozenin.

,,Pane, je tady nějaký muž a tvrdí, že se s lady zná." Voják vpadl do domu jako neřízená střela. Guy se na něj nechápavě podíval a pak se rozběhl ven. Raven se ušklíbla a cupitala zaním. K jejímu očekávání stál venku Danny. Byl oblečen do zdobeného saka a celkově vypadal jako šlechtic. ,,Jsem Daniel, hrabě z Davonu." Gisborne si ho změřil od hlavy až k patě. ,,A co tu chcete?!" ,,Toje v pořádku." Raven položila Guyovi ruku na rameno a vítězoslavně se na Dannyho usmála. ,,Znám toho muže." Obešla Gisborna jakoby to byl vzduch a objala "hraběho" jak nejvíce mohla.
Oslava se vyvýjela dobře. Přišlo tolik lidí, že většinu znich ani Raven neznala. Laure každého muže vytáhla na parket a tancovalo se a hodovalo. Jen Rav seděla a bezmyšlenkovitě sledovala podlahu. ,,Zatančíme si?" Danny na ní mrknul a nabídl jí rámě. Jen přikývla. Pořád lepší tancovat celý den než tancovat celý den s Gisbornem.
,,Bavíš se?" Danny sní udělal prudkou otočku vpravo až se dívka rozesmála. ,,Popravdě jo. Ještě nikdy jsem Tě neviděla tančit." Spiklenecky na ní mrkl a povzdechl si. ,,Něco Tě trápí a já nevim co." Raven zavrtěla hlavou, ikdyž měl pravdu. Znali se od dětství a Dannymu nikdy neuniklo jak se Rav právě cítí. ,,Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš." Zoufale se na ní podíval, ale ona uhla pohledem jinam. ,,Ne, nechci."
Už se ztmívalo když si pro ni Gisborne vážně přišel. ,,Smím prosit?" Ušklíbl se. Raven vduchu zaskučela a úsměv mu oplatila. ,,Víte...Já, asi bych si už radši šla lehnout...Nějak mi není dobře a...Ten vzduch." Gisborne jen sklesle přikývl. ,,Jak si přeješ...." ,,Děkuji za tance." Poznamenal Danny a už jen oba sledovali, jak Raven stoupá po schodech do druhého patra.
Zavřela se do temného pokoje a povzdechla si. Plula po místnosti v rytmu valčíku a opakovala si kroky. Ruce dala do vzduchu, jakoby tančila s neviditelným partnerem a začala se točit dokolečka. Najednou na svých rukách ucítila skutečný stisk. Prudce otevřela oči. Netančil sní nikdo jiný než Robin. ,,Co to děláš?!" Vyděšeně se mu vysmekla a přitiskla se ke stěně. ,,To co jsem měl udělat už dávno." Ušklíbl se a nabídl jí ruku. Opatrně se vrátila zase zpátky a vložila svojí ručku do té jeho. Znovu začali tančit a Raven najednou bylo jinak. Cítila se jinak a přála si, aby to nikdy neskončilo. Robin najednou prolomil ticho. ,,S Marian se netrap. Je tady jenom na tento týden a pak odjíždí zpátky do kláštera." ,,Aha, takže bude týden ona a pak se vrátíš zpátky ke mně? Jako k odkopnutému koni?" ironicky se ušklíbla a podtočila se pod Robinovo paží. Zamračil se a povzdechl si. ,,Mezi mnou a Marian nic není. Když sem přijel z války okamžitě jsem se vydal do Knighton Hall, ale tam mi řekli, že Edward je mrtvý a Marian odjela. Nepátral jsem poní, protože mi bylo jasné, že je konec tak nebo tak. A pak sem objevil tebe." Raven si zaujatě sedla na postel. ,, A to znamená co?" Jenom se usmál a naklonil se kní. ,,Všechno nejlepší." Políbil jí a klidně se rozešel k oknu. Během pár vteřin byl tytam. Dívka jen nevěřícně koukala jeho směrem. Nakonec se rozesmála a šťastně si lehla na postel.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama