13. Běhání je zdravé

29. července 2008 v 18:33 | Rouge
Foukal chladný vánek. Na tržišti se to jen hemžilo lidmi. Lidmi, kteří neměli ani ponětí, co se chystá. Tři zahalené osůbky se míhali mezi obyvatelu Nottinghamu jako blesk. Na druhé straně tržiště tomu bylo podobně.

,,Připraveny?" Rouge se důležitě podívala na obě dívky. Jen přikývly. Dívka natáhla krk a pátrala pohledem po Robinovi. Když konečně spatřila jeho obličej, nepatrně se pousmála a z hluboka se nadechla. ,,Můžeme začít." Yuki se kolem jí proplížila jako had a s úsměvem na tváři se vydala před k bráně. Vojáci jí okamžitě skřížili cestu. O něčem si povídali, ale to Rouge neslyšela. Věděla jen, že teď je ta pravá chvíle. Vytáhla přebytečný plášť a máchnutím ruky ho nechala vylítnout do vzduchu. ,,Hodnej plášťík..." Ušklíbla se a jen sledovala jak látka pomalu poletuje tam a zpátky. Netrvalo moc dlouho, aby si toho stráže všimly. Jeden cosi zařval a okamžitě se za pláštěm rozběhl. Druhý mu byl v patách a plášť na útěku. Rou pohotově vyrazila vpřed. Doběhla až vedle Yuki, která už pohledem pátrala po ostatních vojácich. ,,Charlotte?" ,,Schovaná..." Černovláska odsalutovala a schovala se za hradbu. ,,Připravena?" Elfka přikývla. ,,Připravena." Rouge se z hluboka nadechla a hlasitě zaječela. ,,Pomooooc! Je tady ta čarodejniceeeeee!" Vztekle máchala rukama, křičela, ječela a přitom se potutelně usmívala. Yuki se rozesmála, ale hned se uklidnila, protože se opravdu vyřítilo neuvěřitelné množství vojáků. ,,Támdle je! CHYŤTE JI!" Jako smečka hladových psů se vrhli za ní. Yuki se jen ušklíbla. ,,Hlupáci." A rozběhla se pryč. Snažila se být trochu pomalejší, aby vůbec měli co sledovat. Rou se jen usmála, když všichni zmizeli za rohem.
Vykoukla zpátky a kývla hlavou na Robina. Téměř neviditelně se celá banda propletla až kní. ,,Mělo by to bejt dobrý...Kdyby něco, křičte!" Usmála se a poplácala Hoodovi po rameni. Jen se na ní zazubil a celá parta zbojníků během pár vteřin zmizela v hradě.
Charlotte znuděně seděla na velké krabici. ,,Schovej se a čekej." To bylo její poslání. Sedět a čekat. Jenže to bylo právě to, co Charlotte nesnášela- bezbranost. Nemohla nic dělat. Někdy se proklínala zato, že nic neumí. ,,Záleží na síle vůle." Vždycky když to Yuki řekla, myslela, že jí praští po hlavě. Z hluboka si povzdechla a přejela pohledem dav. Přimhouřila oči. Na druhé straně tržiště stál Gisborne a podezíravě si jí prohlížel. Přivolal si k sobě stráže, něco jim pošeptal a Charlotte vtu ránu věděla, že je v maléru. ,,Uteč holka!" Poručila si a rozběhla se pryč. Vojáci zaní.
Rouge stála opřená o stěnu hradu. Párkrát kolem ní proběhla vysmátá Yuki a hned za ní skupinka vojáků, kteří jí ne a ne chytit. Nikoho ani nenapadlo, že by snad mohli chytit Rou, která je jen s úsměvem pozorovala. Z hradu se ozval štěkot psů. Dívka leknutím málem spadla na zem. Jen nasucho polkla. Nebyl to sice křik, ale znamení to bylo stejné. Rychle se rozběhla dovnitř, jako neřízená střela.
Nevěděla kam má běžet, prostě upalovovala chodbami za štěkotem. Najednou se zarazila. Slyšela kroky, které se blížili víc a víc. Prudce se otočila a několik metrů od ní stál samotný Šerif. Dívka vyjekla leknutím a v tu ránu Šerifovi zmizela z dohledu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama