Pátek 27. června 2008

27. června 2008 v 22:07 | Rouge
Místo abych psala KB si du stěžovat a ještě si povídam s obrázkem...Bezva! Ale já se prostě někomu vyspovídat musim! Je mi absolutně jedno komu a kdy... Každopádně toho čeho sem se bála, že příde, přišlo. Dneska oficálně začali prázdniny. Neuběh ani první den a já už mam depku. Vážně. Celej den počítam hodiny, minuty, vteřiny a modlim se, aby byl večer. Utíkalo to strašně pomalu a mě bolel snad každej nádech, kterej sem udělala.

V 10 sem přišla babi s bratránkama a taky naší smečkou. Sice tu smečku tvoří jenom dva malí 5ti měsíční jezevčíci, ale napáchají škody víc, než já za celý svůj život. (A to jsem jako slon v porcelánu.) Takže sem alespoň na chvíli šla ven. Stejně sem za nima chodila jako ocásek... To snad nejdůležitější sem absolutně vynechala. Vysvědčení. Děsný slovo...Kdo ho vymyslel, nemoh bejt při smyslech. K mému překvapení dopadlo celkem dobře. Jenom sem ráno vyšla pozdě z domu, po zápasu s papírem a kytkou mi kytka stejně spadla a papír mi zůstal v ruce. Dobrá 1:0 pro papír. Důležitý je, že ta kytka přežila. Jenom zní opadlo pár kvítků... Přiběhla sem akorát tak se zvoněním. Myslela sem, že se rozbrečim. Vážně...Tendle rok byl prostě jinej než ty všechny ostatní...Při představě, že ty lidi co odešli už neuvidim a taky, že nás to čeká taky, jsem prostě málem začala brečet. Díky bohu sem to ustála...Nakonec mi přece jenom dala dvojku, takže mam vyznamenání :). Ikdyž teď je mi to v podstatě naprd...
Přišla sem domů a...Už to začalo. Nehorázná nuda... Minuta trvala snad hodinu a hodina věčnost...Dopadlo to jednoduše. Sedim, brečim a posloucham smutný písničky...Prostě mam depku, já to říkam furt. Jenom mi nedochází z čeho... Nejspíš Jirka. Zase ten prd zato může :D. Došlo to tak daleko, že sem si vymyslela komixovou postavičku. Jmenuje se Annie. Vůbec nevypadá jako já, ale jsem to já. Vlastně nejsem, ale když se to tak veme...Nebudu to rozebírat. Tadle holčina se mi něčim zalíbila, ikdyž je nakreslená nejvíc hnusně. Proto sem se rozhodla, že ona bude teď mím přítelem. Mím jediným a věrným kamarádem, který tady bude vždycky pro mě. ,,Přátelé jsou od toho, aby přišli, když všichni ostatní odcházejí..." To je můj problém. Nemám přátele, ale kamarády. Spoustu kamarádu, ale ze školy. Bavim se snima pouze ve škole a odpoledne sem každýmu volná. To mi snad mrzí nejvíc...Já potřebuju někoho kdo tady bude a vždycky mi nastaví rameno, abych se mohla vybrečet...Ale to tady nehrozí. Každej je buď hoper a nebo nafoukaná pipina. Pro ně ste zvláštní vyčuhující článek, který má prapodivný zájmy a prapodivný chování. O stylu oblíkání, který každý s radostí přirovnává k emo, nemluvím. Možná proto jsem si vytvořila Annie...Mojí vymyšlenou přítelkyni. Proto tolik miluju fantasy a snění. Sny jsou lepší než realita. Právě proto pořád sním a právě proto si realitu neuvědomuju. Až po tom co jsem nakreslila obrázek Annie's World, jsem si uvědomila, že snění je hezký, ale realita je silnější. Vždycky Vás zatáhne zpátky na zem, ikdyž se pevně držíte zuby, nechty. Můj velký sen, že se dostanu na uměleckou školu, je tytam. Realita mě dostihla a já si uvědomila, že já prostě nemám nato, se tam dostat. S tímdle? Tam se očekávají mistrovská díla a ne obrázky tužkou zoufající holky... Máma měla pravdu, jsem neschopná a levá...Nikdy jsem si to nepřipouštěla, ale teď, když bych si právě měla co nejvíc věřit a všichni mě mají podporovat...Teď si uvědomuju, že je to nemožný. Všechny moje naděje se rozplynuli v prach...V mořskou pěnu. Vzdávám se svých snů o škole a klukovi, kterýho miluju...Všeho. Vítej nový světe...Vítej realito.
,,Potkala jsem štěstí.Řeklo UHNI a šlo dál...."
 


Komentáře

1 berunka95 | Web | 28. června 2008 v 19:46 | Reagovat

Ahoj...Máš u mě Diplom

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama