Pátek 20. června 2008

20. června 2008 v 23:38 | Rouge
Jsem vyčerpaná! Opravdu...Jak psychicky, tak fyzicky. Horší je, že to trvá už několik dní. Ráno se nedokážu probudit včas jako obvikle, ale zaspávám. Dneska o půl hodiny, což mě připravilo o čas na zbalení tažky. Ano...To, že téměř půku týdne chodím s učením na úterý, je celkem vedlejší.

Chce se mi brečet. Nevím proč...Začíná mě to štvát. Poslední dobou se rozbrečím kdykoli a kůli každé pitomosti. Stává se ze mě citlivka? Možná...Já si stojím za názorem, že nejsem v pořádku, ikdyž to už o mě každý ví dávno...
Kontrola učebnic- Jedna z nejhorších věcí co znám. Zvlášť když moc dobře víte, že dějepis, který má naprosto rozemletou vazbu, budete muset zaplatit a navíc ze svého, protože ste vyjeli na matku, ať se o Vás nestará. Zní to hloupě, ale já už se prostě neudržela. Po větě, že jí jednou bacim, mi málem umlátila ona. Školu bych možná přežila. Neučíme se a učitelka byla pryč, takže sme měli 3 hodiny pana učitele a čučeli na Transformers. Teda oni čučeli...Já kreslila svojí kámošku. Teda ona si myslí, že sem jí kreslila. Já se vymlouvám na to, že nevím kdo to je, protože jako ona to rozhodně nevypadá, ale k tématu. Byli spojení s námi kluci z osmičky a devítky. To bych možná přežila, ale jde o to jací kluci. Berny- Můj kdysi nejlepší kamarád a spřízněná duše. To je pryč. Novák a Kája z devítky mi ani tolik nevadili. Možná v ten moment, kdy po mě házeli alobalovou kostku, ale to se dalo...Jenže co jsem myslela, že nerozdejchám byl Jirka. Můj bejvalý a žádaný kluk. Když nepočítám to, že jsem ho hypnotizovala celých 5 hodin a snažila se motat kolem něj, byla to prostě hrůza! Ty pubertální problémy sebe samé, my začínají unavovat. Tak jako ty "dospělácké" hádky mezi našima. Tadle komuna, co si s oblibou říká rodina, prostě s tímto spojením nemá nic společného. Ona je moje matka, já jsem její dcera, ale ve skutečnosti, jsme spíše jako oheň a led. Takhle to funguje mezi všemi členy společnosti. Snad jenom já a ségra se snažíme držet basu tím stylem, že si na naše opatrovníky pořád stěžujeme. Co se dá dělat. Navíc ségra dneska měla show. Ano...Já se opravdu vydala na hip hopovou show. Jelikož One Love Elephant je moje oblíbená taneční skupina (Možná proto, že žádnou jinou taneční skupinu ani neznam a účinkuje v ní obyvatelka stejného pokoje.), tak jsem se tam prostě musela jít podívat. Přijeli jsme o hodinu dřív, což svádím na matku, protože ona si pořád stěžovala, že si nebudeme mít kam sednout. I přesto jsme neměli kam. Organizace byla totálně v háji. Malý sálek s kapacitou 100 osob, měl sloužit jako parket a ještě hlediště pro dalších 400 lidí. Prostě zmatek a když už jsme se asi po 5. museli někam přesouvat, všichni moderátora poslali do háje, já se zvedla ze země a namáčkla jsem se na půlku mámino židle. Samotná show byla úžasná. Opravdu bych vytkla jenom prostor, organizaci a ten vzduch! Žádný větrání, horko jak v pr*eli a k tomu tam pouští nějakou mlhu. Nakonec jsem se naštvala, když mojí sestru nejmenovali do soutěžní skupiny a při cestě domů jsme se nezastavili v Tescu, kde jsem si chtěla dát alespoň Twistra od KFC. No nic...Zážitek to určitě byl. Teď už jenom čekám, kdy budu schopná zvednout se ze židle a praštit sebou do postele. Jsem utahaná, bolí mi celé tělo a především hlava. Ta pracuje na plné obrátky. Pořád vní totiž vrtá myšlenka, že se blíží konec školního roku. Všichni jsou rádi, že konečně bude klid od toho otravného stávání a učení, ale já ne...Chtěla bych, aby to pokračovalo a nikdy neskončilo. Důvod je prostý. Po skončení už Jirku neuvidim celé dva měsíce a to moje maličkost nepřežije, protože blázním jenom ze zjištění, že náhodou chybí ve škole týden. Uh...Kručí mi v břiše... Já věděla proč chci do toho KFC!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama