Kapitola 02.

24. června 2008 v 16:20 | Rouge
,,Tess?" Mamka zabouchla dveře a zula si boty. Jen sem vykoukla ze svého pokoje. ,,Ahoj mami..." Zase jsem zaplula zpátky. Stihla jsem si to tady trochu "vylepšit". Na staré rozvrzané posteli jsem ustlala peřinu s polštářem a ještě přes ně přehodila malou dečku. Podlahu tvořilo jakési lino, takže jsem doprostřed místnůstky položila kobereček po babičce. Psací stůl už tady byl. Teda já jsem tomu říkala psací stůl.

Vypadalo to spíš jako nějaké nepovedené police a k tomu byla přišouplá polorozpadlá židle. Mě to stačilo...Muselo. Malé střešní okýnko bylo porostlé břečťanem, takže sem skoro nepronikalo světlo, čímž malinký pokojík vypadal ještě menší. Ze stropu trčela malá žárovička, která sloužila jako lust a hlavně mi pomohla, abych viděla na zdi, kam jsem zrovna věšela různé obrázky a obrazy všech možných víl, elfů a čarodejnic. Nejvíc sem milovala ten s Geishou, který jsem si pověsila nad lůžko. Budil ve mě jakýsi pocit štěstí, který jsem nikdy nedokázala přesně popsat.
,,Našla jsem práci!" Mamka se usmívala od ucha k uchu a sedla si na postel. Ta se mírně naklonila na stranu a zaskřípala. Vesele jsem vyskočila do vzduchu. ,,Toje super! A kde?" ,,V místním antikvariátu...A přinesla jsem ti todle..." Šáhla za záda a vítězolavně zamávala ve vzduchu s jakým si sešítkem. Byla to nejspíš kniha, ale už hodně stará s polorozpadlou vazbou a zažloutlými stránkami. ,,Děkuju..." Špitla jsem a položila deníček na stůl. ,,Zejtra du do školy?" Mamka přikývla. ,,Bude to dobré...Uvidíš." Teď jsem prozměnu přikývla já.
Ráno mě vzbudil starý budík. Nebyl to ten pronikavý a otravný tón, nýbž řinčení oznamující, že za chvíli dojde ke kolabsu. Opatrně jsem se vyštrachala z postrle, abych jí ještě víc neponičila, ale i přes mé úsilý nepříjemně zavrzala. To vzbudilo Charlieho s Andym, kteří si zmé peřiny udělali pelíšek. Začali kňučet a štěkat, což se spíš podobalo pískání gumové kačenky. Za chvíli se přiřítila i Izzy. Chovala se k těm dvoum, jakoby by byli její vlastní. Začala jsem se přehrabovat ve velké hromadě oblečení, která tady vznikla, protože skříň jsem neměla. Po chvíli jsem na sebe natáhla potrhané džíny a zelené tričko, které jsem schovala podhuňatý černo šedý svetr.
Vyplížila jsem se ven až do kuchyně. Máma už byla vzhůru. Zrovna mazalo máslo na chleba. ,,Dobré ráno..." Usmála jsem se a zahryzla sem se do krajíce, který zrovna odšoupla stranou. ,,Těšíš se do školy?" spiklenecky mrkla a ustrkla si čaje. Pokrčila jsem rameny. Představa na školu mě děsila. Měla jsem z toho strach. Co když si o mě všichni pomyslí, že sem divná? Budou se mi smát a nebudou mě mít rádi? Státní základní škola...Znělo to tak zvláštně a zároveň děsivě. Rozhodně to bylo něco jiného než naše vesnická škola s 15 dětmi...
Po 15 minutové chůzi sme došli k té zrádné budově. Po zádech mi přeběhl mráz po zádech, když přijel v pořadí už 3. školní autobus narvaný od zádi až k řidiči. Tolik dětí jsem snad v životě neviděla a čekali na jedno- až zazvoní a školník otevře dveře. Zavítali jsme rovnou do ředitelny, kde se mi ujala samotná ředitelka. Přivedla mi do třídy 8. C... Ano jemi teprve 13, ale stejně bych radši byla v devítce. To proto, abych si mohla podat přihlášku na Uměleckou školu... Byla jsem pevně rozhodnutá, že talentové zkoušky udělám ať to stojí co to stojí. ,,Chtěla bych Vám představit Vaší novou spolužačku- Tennessee Graceovou!" Učitelka máchala rukama, jakoby právě v cirkusu představovala další vystoupení. Nervózně jsem se postavila před třídu. Někdo si mě se zájmem prohlížel, jiní ani nezaregistrovali, že se něco děje. Nasucho jsem polkla, když mě učitelka vyzvala, abych o sobě něco řekla...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama