9. Neboštík

20. června 2008 v 23:11 | Rouge
Cítila jak jí oči vlhnou, jak se jí hrudník zvedá rychleji a rychleji. To co se vní před pár týdny začalo probouzet zase pomalu umíralo... ,,Výborně! Výborně!" Šerif s úsměvem na tváři rychlím krokem sbíhal ze schodů k mrtvému tělu. Malý poskos, který se snažil mu nad hlavou udržet cosi jako deštník, pořád popobíhal, protože s těží muži stíhal. Raven se chytla zábralí malé terasy, aby neztratila rovnováhu, protože síla jí pomalu opouštěla.

,,Gisborne?!! Kde je to pako...Aaa tady si!" Šerif se nadkláněl nad mrtvým tělem a přímo se Robinovi vysmíval do obličeje. Guy znuděně vylezl do deště. ,,Coje zase..." Pohled mu zklouzl na nosítka a potom na vraha. ,,Výborně Henry." Henry... Tak to je jeho pravé jméno... Raven to nelezlo do hlavy. Jak? Vždyť Robin o něj věděl! Celou tu dobu. Jak vypadá, co má v plánu... Nechápala to víc než cokoli jiného. Víc než city co k Hoodovi cítí. Černě oděnný muž začal hrdinovi po hrudníku pochodovat prsty. ,,Opravdu je mrtvý!?" Henry vítězoslavně přikývl. Gisborne se ironicky uchechtl. ,,Tak se přesvědčíme!" Vytasil meč. Takhle to nemohlo být... ,,Guyi!?" Dívka vyběhla z poza svého úkrytu přímo knim. Všichni se na ní nechápavě otočili. Dokonce i zahalení zpovědníci, kteří nosítka nesli... ,,Co se tady děje?" Překvapeně kývla hlavou k neboštíkovi. ,,Podařilo se nám zabít Robina Hooda!" Gisbornův hlas zněl opravdu vesele. Ostatně ještě aby ne. Ten slavný Robin Hood co jim pořád maří plány, co ho tolikrát převezl a ukradl mu všechno co měl...Kdyby jenom věděl, že i ženu na které mu tolik záleží... ,,Gratuluju." Raven zklopila zrak, aby nebylo vidět slzu, která jí stekla po tváři. ,,Odveďte ho do trůního sálu!" Šerif mu pěstí bouchl do hrudníku. Dívka doufala, že se ozve jakési zaskučení...Jakýkoli náznak, že to byla dobře mířená rána a opravdu bolela, ale z hrdinových úst nevyšla sebemenší hláska.
Šla jako tělo bez duše. Šaty, které byli celé promáčené tak jako ona, se za ní bezvýznamě táhli. Zahnula s ostatními do velké místnosti. Trůní sál. Využíval se pro ty nejvzácnější chvíle a tadle chvíle byla ta nejlepší ze všech. Možná pro Šerifa... Mrtvé tělo položili na velký kulatý stůl. Pomalu z něj stékali dešťové kapky. Tak pomalu, jako se rozplývali v Ravenině hlavě vzpomínky na všechen čas s Robinem v dohlednu. Guy ukázal na skupinku poskoků a pak na dveře. ,,Zmizte!" Chvíli váhali, ale pak se jeden po druhém vypařili jako pára nad hrncem. ,,Raven?" Nevnímala ho. Nevnímala celý svět. Měla oči jenom pro Robina, ikdyž věděla, že už se jej nikdy nedotkne. Nikdy se nepodívá do těch jeho zvláštních očí a nebo na jeho nevinný úsměv... ,,Raven?" Gisborne jí položil ruku na rameno. Opatrně zvedla hlavu. ,,Promiň... Jen se mi zamotala hlava. Sesunula se na jednu z židlí. Henry se na ní ustaraně podíval. ,,Myslím, že by to chtělo sklenici vody." Guy přikývl a vydal se do kuchyně. Šerif se nervózně přehraboval v malé komůrce a brubral si něco pod vousy. Raven byla tolik zaneprázdněná koukáním do země, že si ani nevšimla, že Henry Robinovi do úst leje jakýsi nápoj. ,,Myslim, že sem ty peníze nechal vedle!" Šerif rozhodně spráskl ruce. ,,Pojď!" Chytl Henryho kolem ramen a vlekl ho kamsi do vedlejší místnosti. Dívka se s uslzenýma očima podívala na bezvládné tělo. ,,Všechno skončilo dřív než začalo..." Naklonila se, zavřela oči a nežně Hooda políbila. Neodlepila se. Ruce, které jí okamžitě objali jí v to nedovolili. Taky cizí jazyk, který se vkradl do jejích úst nebyl to pravé ořechové...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama