8. Život je jen náhoda. Smrt je přesnější!

20. června 2008 v 23:10 | Rouge
Políbil Tě a zmizel? Děláš si srandu!? Ozval se vůbec?! A dost! Dějou se tam samý divný věci! Jedu do Nottihgamu!
Zatím
Laure!

Raven si dopis pročítala pořád dokola. ,,To nemyslí vážně?" Byla ráda, že svojí kamarádku zase uvidí, ale doufala, že důvod její návštevy bude trochu jiný a ne, aby zjistila jak je možné, že se Robin opovážil u Raven týden neobjevit. Vždyť to byla jenom pusa a ještě ke všemu, aby jí umlčel. Ikdyž je pravda, že by s ozvat mohl. Hlavně teď, když tady někde pobíhá ten divný chlápek co ho má zabít. Jet do tábora by bylo moc riskantní. Vypadala by jako vtěrka a vážně si nepřála, aby si o ní Robin myslel, že se k němu chová jako matka k synovi. Namočila brk do ingoustu a úhledným písmem začala psát.
Laure, Laure...
Jak myslíš. Budu moc ráda, když Tě zase potkám, ale prosímtě, nedělej žádnou vědu z toho co Robin dělá nebo ne. Má jiný starosti, než nějakou uječenou holku jako sem já. Hlavně mi napiš kdy přijedeš, abych to včas mohla domluvit s Guyem. Už se moc těším! Alespoň oslavím narozeniny s někým koho mám ráda!
Zatím...
Raven
Vlastně to nebyla tak docela pravda. Kamarádka nebyla jedinná koho dívka na svých narozeninách chtěla mít, jenže věděla, že to nejde. Navíc ona slavila tepřiv 18. narozeniny. Bylo jí jasné, že na někoho jako je ona, nemá náladu. Stará se o ní jenom proto, aby se zavděčil Richardovi, ale s tím už se smířila. Dopis úhledně převázala, aby se do něj nikdo jiný, než jeho pravá majitelka nedostal a pomalu vyrazila ven z místnosti. Volné hnědé šaty za ní hezky vlály, tak jako vlasy, které si tentokrát nechala rozpuštěné. Možná v nich bylo ještě nějaké peříčko z ranní bitky, která proběhla dneska ráno. Nějakým "zvláštním" způsobem se totiž u ní v komnatě ocitla jakási kachna, která PRÝ přiletěla oknem a Guy jí NÁHODOU viděl a okamžitě přiběhl na pomoc.
,,Musím mluvit s Šerifem." Vřele se usmála na strážného, který hlídal vztup do jeho komnaty. Jenom cosi zabručel a zabušil na dveře. Rozrazil je. ,,Lady Raven." Dívka vešla dovnitř. ,,Potřebovala bych od Vás zapečetit..." ,,Dej to sem." Vytrhl jí dopis z ruky. ,,Komu pak to píšeš!?" Dívka zvedla obočí. ,,Přítelkyni z kláštera. Chtěla by se do Nottinghamu přijet podívat a..." Šerif si párkrát zamlaskal. ,,Dobrá dobrá...Budeme muset to dopisováníčko omezit. Někdo Hoodovi donáší...Ikdyž vlastně né na dlouho." Škodolibě se usmál a zaplul za psací stůl. Dívka naklonila hlavu na stranu. ,,Proč?" Spečetil kousek pergamenu a vrátil ho Raven. ,,Řekněme, že teď už se nejspíš válí pod kytkami! Jeden zabiják se k němu připletl čirou NÁHODOU." Podezíravě na ní ukázal prstem. ,,Né, že to někomu povíš!" S falešným úsměvem se poklonila a vyběhla ven z komnaty. Doufam, že vážně ví co dělá... Nezámířila do svého pokoje, ale ven na nádvoří. Bylo jí jedno, že tam prší a téměř nikdo tady nebyl. Rychle přeběhla do města a zahnula do hostince. Malý chlapík, který zrovna pil pivo se kní s úsměvem rozběhl. Než cokoli stihl říct, vrazila mu dívka dopis do ruky. ,,Rychle prosím..." Poklepala mu po rameni a vyšla ven. Jakoby se jí zastavil dech, srdce. Tupě s otevřenou pusou dokořán zírala před sebe a pozorovala jak oný zabiják vítězoslavně kráčí vpřed a zaním na nosítkách nesou mrtvé tělo Robina Hooda.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama