6. Milý deníčku, pojedeme na výlet

20. června 2008 v 22:58 | Rouge
Dívka překvapeně hleděla na tu hromadu střepů co právě způsobila. Charlotte jenom zaskučela, protože dost dobře věděla, že uklízet to stejně bude ona. ,,Já vim co to bylo!" Yuki se rukama odrazila od podlahy, takže se ocitla zpátky na pohovce. Šibalsky bouchla kamarádku loktem do ramene. ,,Ovládáš telekinézi!" Černovláska naklonila hlavu na stranu. ,,O tom už sem četla na netu..." Tentokrát se ozvala Char. ,,Co je to net?"

Rouge si hupsla na postel. Z pod polštáře vytáhla malý notýsek, který jí sloužil jako deníček. Nikdy si ho nevedla, ale teď bylo docela dobré svěřit někomu své pocity. Sice ten někdo byl jen obyčejný sešit, ale to na efektu neubíralo. Zuřivě ho otevřela na prázdné stránce. "Slunečnice 25." To bylo to na co si Rou nemohla zvyknout. Ne jenom, že se tady čas měřil úplně jinak, ale i měsíce měla svá jména. Nebylo jich 12, ale pouze 10, podle školního roku. Místo názvů: Leden, Únor, Březen byly měsíce pojmenovány podle květin.
Milý deníčku. Dneska sme konečně vyrazili na první hodinu. Charlotte nás zapsala na šerm a k mému překvapení to nebyla taková hrůza... Dokonce sem se se svojí šavlí skamarádila, což se zase nedá říct o Yuki, protože její fleret byl věčně nazemi než v její ruce. Ještě sme měli lektvary. Nepochopitelný předmět. Na co mi bude, že budu umět namíchat lektvar lásky? Taková pitomost! Každopádně, stálo to zato. Barva lektavu měla být červená. Moje zelená, co se mi podařila smíchat, by prý zabila i trolla.
To bylo to co mi vrtalo hlavou po zbytek dne. Myslela sem, že trollové sou jenom v knížkách o Harrym Potterovi, ale tady už mi nejspíš nemůže překvapit nic. Ani to, že sem objevila svojí schopnost. Dokážu hýbat předměty. Yuki tomu s oblibou říká telekinéze, takže to něco takovýho taky bude. Zatím se mi podařilo akorát tak rozbít skleněnou vázu, ale třeba se ponaučím. Hlavně za 14 dní konečně jedeme domů. Vlastně já domů nemůžu... Teď sem doma tady. Jenom doufám, že Charlotte přestane trvat na tom, že se musíme jet podívat kní domů. Děják sem nesnášela, takže se ani do žádnýho středověku, či co to je, vracet nechci. Už musím. Yuki něco volá. Nejspíš zase uvařila něco, čemu se dá říkat večeře. Dobrou noc deníčku.
S úsměvem zaklapla bleděmodré desky malého sešítku a vyběhla z pokoje. Měla pravdu. Charlotte seděla u stolu a na tváři se jí linul jakýsi znechucený výraz, kdežto elfka stála u plotny, ze které vycházel mírný černý oblak prachu. Rouge nechápavě naklonila hlavu na stranu. ,,Co to tu tak páchne?" Yuki se zamračila, začmuchala a zděšeně se otočila zpátky ke svému mistrovskému dílu. ,,Sakra!" Začala máchat utěrkou, aby se alespoň trochu toho dýmu zbavila. Rou se pleskla do čela. Jakoby na její povel se jedno z nejbližších oken otevřelo dokořán a to, co ještě před chvílí měla být večeře okamžitě letělo ven. Elfka se nepřátelsky podívala na svojí spolubydlící. Jenom se andělsky usmála. ,,Promiň."
"Hostinec u Vei" Charlotte slavnostně rozrazila dveře. Bylo tady tolik lidí, že si jich pomálu nikdo nevšiml. Jediná hosteska, samotná Vei, se knim řítila. Velice roztomilá a vážená driáda si hostinec zřídila před 2 lety a dívky u ní byli pečené, vařené. Hlavně proto, že to jejich pečené, vařené vždycky skončilo v koši. ,,Co si dáte dítka?" Všechny tři se na sebe s úsměvem podívali a zapluli za stůl. Charlotte zvedla ruku. ,,Přines nám nějakou středověkou baštu!" Vei přikývla a zmizela kdesi v kuchyni. Yuki se na ní nechápavě podívala. ,,Snad ten náš výlet nemyslíš vážně?" Podrbala se na bradě. ,,Ale jo."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama