3. Wingil- Začátek nového života

20. června 2008 v 23:16 | Rouge
Nevěděla jsem co mám dělat. Ruce se mi začali potit a oči se stáhli do štěrbiny jakoby byly kočičí. Pomalu jsem zaklekla k umírajícímu tělu. ,,Otče..." Bylo to to jedinné na co sem se zmohla. Snažila jsem se potlačit slzy, které se mi kradly do očí. ,,Ara....Aranel..." Bezvládná hlava spadla z mého klína a jeho ruka se vysmekla z té mé. ,,Sbohem..." Jemným pohybem zápěstí sem mu zavřela víčka. Z dálky se začal ozývat dusot běhu. Zvedla jsem hlavu.

Řítila se ke mě skupinka vojáků. ,,Vrahounka! Chyťte ji!" To co sem slyšela ve mě doslova hrklo. Jak můžou dceru krále považovat za jeho vraha? Přece to byla ta zahalená osoba co zmizela dřív než sem si všimla stihnout kdo to je, ale na uvažování nebyl čas. Věděla jsem moc dobře, že ten kdo se postaví armádě mého otce, moc dlouho živ a zdráv nebude. Nadzvedla jsem suknici a upalovala pryč. Tím samým směrem jako pravý zabiják. To byl teď můj cíl. Zjistit kdo to byl, najít ho a zabít. Očistit svoje jméno a jméno mé rodiny. Nevím jak dlouho jsem tou nekonečnou chodbou běžela, ale hlasy vojáků slábly jako oni. To bylo to co mi každý mohl závidět. Rychlostí jsem se rovnala všem rychlím zvířatům a o mojí pružnosti se raději nezmiňuju. Protahování je základ... Vyrušilo mě jedinné, totiž slepá ulička. Prohlížela jsem si skleněné okno od zhora až dolů. První co jsem si vybavila, byla ta výška, protože oslava se konala v nejvyšší věži hradu. Na druhou stranu je pořád lepší zkusit štěstí, než se při nejlepším nechat jenom zabít. Udělala jsem pár kroků vzad. Hrudník se mi zvedal neuvěřitelnou rychlostí a já se pomalu rozběhla vpřed. Rukama jsem si kryla obličej a během pár vteřim sem sklem proletěla jako motýl. Jako motýl vytetovaný na mých zádech. To bylo to jedinné co mi teď mohlo zachránit život. Studený vzduch mi švihal do obličeje a já zůstávala v naději, že magie, která se dědí v našem rodu po staletí bude fungovat. Konečně... Celé tělo mi začali omotávat slabé spirálky barvy jara. Můj volný pád do neznáma začal spomalovat a já bezpečně došlápla do zahrad zámku. Neváhala jsem ani vteřinu a rozběhla se směrem do hvozdu, k Erunis.
Obličej sem měla poškrábaný od větviček jehličnanů a jiných stromů. Dokonce i moje šaty vypadali jako od Popelky. ,,Erunis!" Zuřivě sem bouchala na dveře domu mé chůvy, ale nikdo se neozíval, kdežto štěkot psů hledajíc mě, byl slyšet na míle daleko. ,,Promiň" Věděla sem, že mi neslyší, ale přesto jsem jedním hbitým kopem vyrazila okno a během pár vteřin sem přebíhala kuchyň ve které jsem ještě před pár hodinami seděla. Šaty sem rychlostí blesku svlékla a natáhla se do prvního normálního oblečení, které mi padlo pod ruku. Do boty jsem zasunula dýku a přes záda jsem ještě hodila toulec s šípy a luk, který jsem si tu tak pracně schovávala. Když už jsem se chystala zase na útěk, ucítila jsem šimrání na hrudníku. Postupně to přešlo v jakési bodání, až jsem se začala svíjet bolestí na zemi. Obličej mi ozářilo zářivě bílé světlo. Po chvíli to přestalo a já si nemohla nevšimnout stříbrného přívěsku, který se mi houpal na jakémsi řetízku. A je to tady. Stal se ze mne vyhnanec. "Wingil" neboli víla, se mu říkalo hlavně proto, že měl tvar oné kouzelné bytosti. Tvořil můj život. Bylo to jakoby se mi rozplynulo srdce právě v tento přívěsek. Jeho záře naznačovala, že jsem v pořádku a hlavně živá. Kdybych, nedejbůh, Wingil ztratila, rozbila, či by jeho lesk a záře vyhasli, už nepatřím mezi živé... Tímto jsem se rozloučila smým životem. Začalo něco nového. Nový život. Nový způsob života. Ta představa, že budu žít jako psanec mě děsila. Možná mi někdy to puňtičkářství vadilo, ale přece jenom sem se ráda vyspala ve své posteli. Z přemýšlení co bude a nebude mi vyrušilo prásknutí dveřmi. Jakoby se mi zastavil dech, zůstala jsem opařená stát a čekala jsem. Čekala jsem na soudný den? Až přídou a jedním máchnutím mi useknou hlavu? Tak to nesmí skončit! Něco se ve mně pohlo, ale už sem neotálela a vylezla prvním oknem, které jsem spatřila. Rozběhla jsem se hvozdem pryč. Neznámo kudy, Neznámo kam...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama