1. Můj domov

20. června 2008 v 23:15 | Rouge
Opatrně jsem ve třpytivé vodě smočila palec. Oči jsem zavřela a vyžívala jsem se v tom pocitu, jak mi celým tělem proudí nová energie. Opatrně jsem šlápla vpřed. Místo, aby se chodidlo ponořilo ve studené tůni, zůstala jsem stát na hladině. Vykročila jsem druhou nohou. Chladný vánek mi vál vlasy na všechny strany. Byla jsem jako v tranzu. Jediné co mi utkvělo v mysli bylo šustění stromů. Pomalu jsem oči zase otevřela.

Došla jsem až doprostřed jezírka. Obličej mi ozařoval svit měsíce, který se od hladiny odrážel. Spokojeně jsem se usmála. ,,Aranel?" Rychle jsem sebou škubla. To jsem dělat neměla, protože moje soustředění bylo ty tam a během pár vteřin, jsem zahučela téměr na dno. Zuřivě jsem začala máchat rukama a kopat nohama, až se moje černá hlava opět vynořila. Vyprskla jsem všechno, čeho jsem se stihla napít a lapala jsem po dechu. Ucítila jsem na svých ramenech něčí ruce. Vytáhli mě z vody, až na samotný břeh, který pokrývala tmavě zelená tráva,mechy a taky hromada rákosí. Z hluboka jsem vydechla a podívala se na svojí chůvu. Měla ruce složené v bok a přimhouřené oči. Sama pro sebe si vrtěla hlavou. Nakonec si jenom povzdechla, hodila mi ruku kolem mokrých ramen a vedla mě hlouběji do temného lesa.
Šlapali jsme po tajných stezkách o kterých jsme věděli jenom my. Lidé o nich neměli ani páru. Vlastně vůbec netušili, že existujem. Byli tolik zaneprázdnění válčením a spory mezi sebou, že do našeho světa zavítali jen zřídka, a když sem přece jenom nějaký zabloudil, většinou už se z hvozdu nevrátil. Po chvíli jsme došli do městečka. Vlastně by se tomu dalo říkat sídliště. Pár domků stálo na zemi schovaných v mechách a listí, zbytek byl postaven na samotných větvích stromů. Jediné co budovi spojovalo, byli dřevěné lávky porostlé různými liánami. Milovala jsem to tu. Byl to MŮJ domov. Jenže ikdyž sem se obhajovala sebevíc, moc času sem tady netrávila. Musela jsem žít v hlavním městě. To už nebylo tak roztomilé a něžné, protože nebylo postaveno v korunách stromů, ale na velké mítině. Většinu tvořil obrovský zámek, který ladil do jemných barev jara. Mohla jsem mít komnatu velkou jako dvě fotbalové hřiště, ale stejně se mi nikdo nezavděčil. To otcovo neustálé : ,,Jsi dcera krále, musíš se chovat jako dáma a učit se patříčnému chování!" Mě doslova ničilo. Hlavně jsem zbožnovala jeho větu, že až tady nebude, tak na trůn usednu JÁ. Taková hloupost! Každý přece ví, že se dožíváme až stovky let, takže pravděpodobnost, že v brské době usednu na trůn je hodně malá.
Dům mojí chůvy byl docela maličký, postaven na jednom z nejstarších stromů. Rychle jsem se usadila na jednu z židlí v její kuchyni a otřásala se zimou. Erunis zmizela ve svém pokoji. Bylo slyšet jenom jak si pro sebe cosi brublá. Po chvíli se znovu objevila ve dveřích. V náručích držela zelené šaty s průsvitnou vlečkou a různými uzdůbkami. Naklonila jsem hlavu na stranu, čímž mi pramínky vlasů spadaly do obličeje a já tak odhalila svoje špičaté ucho. Pomalu jsem vztala a začala po róbě jezdit prstem. ,,Ty si mám vzít?" Chůva si povzdechla. ,,A co jiného? Král by se hodně zlobil, kdyby jsi přišla celá mokrá až na kost!" Šibalsky jsem na ní mrkla a hned jsem se do šatů začala soukat. Proto jsem měla svojí chůvu tak ráda. Měla poruce všechno, protože vždycky čekala, kdy zase provedu nějakou lumpárnu. Ikdyž do téhle šlamastiky mě dostala ona sama.
Prohlížela jsem se v zrcadle. Bylo to zvláštní. Ne, že by jse mi ty šaty nelíbili, ale radši jsem chodila v něčem pohodlném. V něčem co bylo jízdařské oblečení a nebo prostě pánské. Ikdyž můj otec nosil ještě načančanější oblečení. Prohrábla jsem si mokré vlasy. Sahali mi někam po zadek a semtam se zavlnily, ale teď byli rovné jako meč. Vyždímala jsem znich snad poslední vodu a smotala je do ledabylého drdolu. Párkrát jsem na sebe do zrcadla zamrkala. Teď už jsem NĚJAK vypadala. Vykoukla jsem z okna, abych se podívala do dáli na zámek. Byl několik kilometrů daleko, ale my elfové, jsme měli o hodně lepší zrak, sluch, čich a všechny ostatní smysly. Obočí se mi zkabonilo. ,,Musím jít." Letmo jsem objala svoji nejmilejší chůvu a zamířila ven z domu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama