1. Hrabě ze Sussexu

20. června 2008 v 23:05 | Rouge
,,Raven z Nottingamu okamžitě otevřete dveře!" Guyův hlas se nesl chodbami hradu. ,,Vždyť už du!" Dívka jenom protočila panenkami a otočila se zpátky k zrcadlu. Měla hnědozelené šaty prošívané růnými nitmi, které tvořili ornamenty květin. Do tmavě hnědých, až čených vlasů, píchla tajnou dýku místo spony. Na tváři vykouzlila roztomilý úsměv a prudce otevřela dveře.

Gisborne málem spadl na zem, protože byl o dveře opřený. Překvapeně si Raven prohlížel. ,,Má Lady...Moc Vám to sluší..." Políbil jí ruku. Jenom márkrát zamrkala těma poměnkově modrýma očima a zakáhla se do Guye. ,,Můžeme?" Přikývl a pomalu vyrazili chodbou na nádvoří.
Šerif se zatjatými zuby nervózně pozoroval bránu. ,,Dete pozdě..." ,, Je to moje vina...Omluvte mne, už se to nikdy nestane." Raven se postavila po jeho pravici. Jenom přikývl. Guy si stoupl vedle dívky. ,,Ještě nepřijel?" ,,Vidíš je tu snad někde?" Nevrle se na Gisborna otočil. Pohled mu zklouzl na Raven. ,,Hm...Ty...Ty budeš dělat našemu hostovi společnost!" Ušklíbl se. Jenom vykulila oči. ,,Cože?" Gisborne už otevíral pusu, že něco namítne, ale Šerif je jedním máchutím ruky utišil. ,,Je to důležitá návštěva...A taky pořádnej debil. Každá ruka se hodí..." Přerušil ho dusot koní. Malý, zdobený kočár projel branou. Šerif opět nahodil svůj šibalský úsměv. Povoz se zastavil uprostřed náměstíčka. Voják, který působil jako kočí otevřel dvířka. Napřed vyskákali další tři vojáci a potom malý chlápek. Měl nasobě podivný červený kabátek a hnědé jízdářské kalhoty. Odkud si vyskočili další dva strážní. Raven se nechápavě otočila na Gisborna. ,,Na co má takový doprovod?" ,,Gilberte!" Šerif se vrhl k hostovi jako včela na med. Přátelsky ho poplácal po rameni. ,,Jakpa se máš?" Nasupeně si sundal bílé rukavičky. ,,Hrozně! Jsem otlučený jako píšťalička!" Zarazil se. ,,Kdopak je todle?" S úsměvem odšoupl hostitele nastranu a vylezl po schodech až k Raven. Šerif se jenom uchecht a téměř neslyšně mu zašeptal do ucha. ,,Raven z Nottinghamu...Králova chráněnkyně." Gilbert se na něj překvapeně podíval. ,,Chráněnkyně? Vážně?" S úsměvem se otočil zpátky k dívce. Předla cosi jako poklonu. Něžně jí políbil ruku. ,,Gilber, Hrabě ze Sussaxu." Vlídně se usmála. ,,Těší mě." Gisborne jenom protočil panenky. Bylo známo, že má pro Raven slabost, ale jestli ona pro něj, to nikdo nevěděl. ,,Raven je tady od toho, aby si se cítil dobře." Šerif ho opět poplácal po zádech. Jenom cosi zaskučel. ,,Bude mi potěšením tady Lady blíže poznat, ale teď bych ocenil, kdyby si mi ukázal mé komnaty, aby tady chlapci věděli, kam mají odnést mé věci." ,,Dovedu Vás tam." Gisborne kývl směrem do hradu a zmizel ve vstupních dveřích. Raven se s nuceným úsměvem zahákla do Gilberta a vydali se za Guyem.
Zamyšleně pozorovala strop své komnaty. Ten hrabě se jí nezdál...Šerif měl něco zalubem. Už takhle stačilo, že od té doby co král bojuje ve Svaté zemi tady z toho udělali hotové peklo. Hbitě vyskočila z postele. Do ruky popadla svícen a pomalu se vyplížila z pokoje. Temné chodby ozařovali pouze louče. Uslyšela blížící se kroky. Rychle se schovala za roh. Bez povšimnutí kolem prošel jeden strášný. Oddychla si. To neměla dělat, protože její dech sfoukl svícen. Nasupeně se pleskla dočela a zmizela v další chodbě. Někdo jí rukou zacpal pusu a přitáhl jí blíž k sobě. ,,Ššššš..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama